BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ

BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ – část. II – SPIRITUÁLNÍ TŘEŠNIČKY A GENETICKÉ DORTY

25. května 2010 v 22:14 | veronika jelínková
synaethesia

V minulé části jsme si zhruba představili, o co jde ve způsobu tzv. biologického vnímání. Úvodem další části série chci předeslat, že tento způsob určitě (či s velkou pravděpodobností) není pro každého. Počet těch, kteří se nechávají vést, a je jim celkem jedno čím, je ale dobré vyvažovat třeba jenom několika ochotnými a schopnými skutečného vnímání. Každý může zvolit dle svého. Rovnováhu v nějakém podání potřebuje ovšem každý druh i každý systém.

II. část - pevná pravidla systémů, proč se těší spirituální skupiny takové oblibě a co nabízejí, rozdíl mezi člověkem toužícím a člověkem prožívajícím, proč jsou lidské báchorky tak oblíbené, Keltové a výměna kouzel, poklady neolitických civilizací, genetické analýzy plné omylů, popularizace genetiky a její úskalí -------------->

BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ – část. I – OBECNÝ ÚVOD

24. května 2010 v 14:04 | veronika jelínková
Steve Sawyer

Biologické vnímání je přirozený, integrální způsob života, který v jakémkoli prostředí člověku zajišťuje nejvyšší možnou profitabilní schopnost adaptace, orientace a adekvátní výtěžnost všeho, s čím během života přijde do styku. Je to plný způsob žití a nejlepší, tj. aktuálně nejvhodnější možné využití potenciálu, kterým člověk (i lidstvo) přirozeně oplývá.*

Člověk s ním může vést velmi příjemný pragmatický život. Znamená zdraví, vitalitu, chuť do života, pochopení i radost. Je skutečným uměním přijetí. Projevuje se ve všech oblastech života, od vaření přes spaní až třeba po motorické a ozdravné schopnosti. To všechno člověk získává jenom proto, že životu rozumí - tak, jak nejvíc může. S biologickým vnímáním se člověk obejde bez technologických vynálezů, kterými si přesto může život zpříjemňovat - není však na nich závislý. Až na výjimečné případy je natolik zdravý, že se obejde bez cizího zdravotního zásahu. Nepotřebuje umělé genetické inovace, a v dlouhodobém měřítku nepotřebuje dokonce ani tuny informací, šířících se nezadržitelně ze všech koutů světa. Je to reálná a přirozená možnost existence člověka. Utopistické vize zde ztrácí jakýkoli smysl, ráje nejsou potřeba tam, kde je dokonalost rozeznána jako neplodná. Skutečně vnímající člověk je schopen vytvořit nejreálnější možný svět, který je tím nejvhodnějším, aniž by si kladl za cíl být "nejlepším možným". Je si natolik vědom významu světa, že pro něj již není neznámou a nebezpečnou zemí, která musí být rozpitvána na částice, ponížena, ovládnuta a dobita. Může být přijata, není čeho se bát.

Pojem biologické vnímání dosud není nijak definován a vznikl náhodou. Považuji jej za nejvýstižnější slovní vyjádření toho, oč se jedná. V praxi takový zdravě (tj. normálně) žijící a vnímající člověk připomíná zdravou, soběstačnou biodynamickou zahradu. Ty nejsou žádnou fantasmagorickou utopií, ale všední pragmatickou realitou v mnoha koutech světa. Většina českých zahradníků si obhospodařování plodin představuje jako vyčerpávající potřebu neustálých zásahů, obšírných tabulkově předepsaných znalostí a kupy chemických prezervantů (či zabijáků), bez kterých to nejde. Ono to ale jde. Je to naopak přirozené. Taková pole a zahrady neexistují v knihách nebo myslích bláznivých šarlatánů, ale ve skutečných půdách mnoha zemí světa, existují i v Čechách. Při jejich obhospodařování člověk využívá řady přirozených poznatků, které ale vznikají trochu jinou cestou, než opisováním tabulek. Tabulky samozřejmě zakázány nejsou :), ale vzhledem k tomu, jak znalosti vznikají, nejsou tabulky většinou potřeba a mnohdy jsou proti skutečnému smyslu věci. Přirozené know-how člověka umožňuje cílené využití, žádoucí pro jeho rozvoj, bohaté znalosti a příjemný život. Mohli bychom ho nazvat - biodynamický život.

* nejvyšší možou profitabilní znamená, že ne vždy je v samotném zájmu člověka (ale i jakéhokoliv jiného prvku v rámci vyššího synergického celku, který bychom dosadili na lidské místo), aby byl schopen využívat svůj potenciál na maximum; v běžné soudobé praxi však není u člověka tento potenciál často rozpoznám, natož využíván.

I. část: obecný úvod - představení problému, základní výhoda a nevýhoda taxonomie, člověk i jeho geny jako součást celku, fylogeneze člověka pokaždé jinak, přirozená spontaneita vědomí, pozice vědomí v lidském rozvoji, člověk jako neustále se proměňující veličina vyžaduje tomu odpovídající, proměňující se řešení. ----->
 
 

Reklama