CHLÉB, PIVO A DEMENCE

21. září 2014 v 19:16 | veronika jelínková |  ANTHROPOS



Když se užívá slova "pandemie", je většinou řeč o patogenech rychle přenášejících infekční nemoci se špatnou prognózou - aktuálně například o virus Eboly na východě Afriky. Významní světoví lékaři, mezi jinými právě Peter Piot,1) spoluobjevitel viru Ebola a spolupracovník při výzkumech HIV a dalších virů, ale upozorňují, že vedle systémových autoimunitních zánětlivých onemocněních je v současné době jednou z největších světových pandemií demence.2) Z narůstajících čísel nevěstí pro nadcházející roky nic dobrého: do roku 2020 se má počet nemocných zdvojnásobit, a jak víme z příbuzných předpovědí u autismu, skutečná realita může i odborníky ještě nepříjemně zaskočit.





Snížení mozkového potenciálu má řadu podob, z nichž většina je mnohem rozšířenější, ale do očí méně bijící než skutečná demence. Ta se samotná vyskytuje ve třiceti diagnózách (F000-F030).3) Řada vědců si již dlouhou dobu všímá výrazné podobnosti diabetu s Alzheimerovou chorobou, nyní nashromáždili tolik důkazů, že Alzheimerovu chorobu označují za tzv. Diabetes III. typu.4) Jde o poruchu metabolismu sacharidů, při kterém vzniká nedostatek inzulinu, přičemž glukóza je stěžejní látkou pro správnou funkci mozku. Jak ukazují výzkumy, ve spuštění tohoto mechanismu hrají významnou roli gliadiny přítomné v pšenici (a příbuzné proteiny v lepku v dalších obilovinách, z nich je kvůli spotřebě piva v Evropě nutno věnovat pozornost zejména ječmenu).5) Jiná studie upozorňuje na působení gliadinu také na opiátové receptory, kterým se podílí na ADHD, poruchách chování, bipolárních poruchách, obezitě ad.6) S trochou nadsázky lze říci, že tam, kde dnes v populaci nenajdeme demenci, sníženou inteligenci či obezitu, nalezneme ADHD, autismus či autoimunitní onemocnění. Příčinná vazba konzumace pšenice a různých typů depresí byla již studiemi prokázána opakovaně,7) užívání stimulantů (např. kávy) nebo jiných syntetických produktů se zejména v dlouhodobém měřítku jeví být spíš oním pověstným vyrážením klínu klínem.

O problému se hovoří již přes dekádu, snad i déle, každým rokem takové studie jen přibývají. Kromě glutenu (gliadinu) se na mozkových dysfunkcích a poklesu inteligence přímo podílí také konzumace jen těžko uvěřitelného množství cukru v konvenční stravě, nedostatek cholesterolu, glutamáty, nedostatek pohybu, alkohol a velmi výrazně samozřejmě toxiny v prostředí. Mezi nimi zejména pesticidy, plyny vznikající při spalování uhlí, automobilové emise a těžké kovy v prostředí i jinde - např. rtuť v rybách či dentálních implantátech. Prof. Philip Landrigan identifikoval 202 chemikálií ohrožujících zdravý vývoj dítěte a mezi nimi akcentoval 6 výrazně se podílejících na vývojové neurotoxicitě (rtuť, olovo, polychrované bifenyly, ethanol, arsen a toluen).8) Ač se jedná o komplexní problém s řadou působicích faktorů, je konzumace pšenice mezi všemi jedním z nejpřehlíženějších. Tím spíše, že fyziologické změny se epigeneticky přenášejí a problémy způsobené konzumací pšenice jsou již dlouhodobého rázu. Jinými slovy: Po několik tisíciletí, kdy jsme přizpůsobili naše stravovací návyky kdysi novému prostředí, vedeme velmi pomalu, ale celkem jistě prostřednictvím stravy naše populace k sebezničení ve formě snížení a postupné ztráty schopností mozku, které nejsou jen mentální, ale jejich nedostatečnost vytváří vhodné prostředí i pro řadu dalších systémových poruch (jako např. zmíněné autoimunitní civilizační choroby), a to ostatně včetně multifaktoriální rakoviny. Náš denní chléb, vedle všech nikoli nepodstatných kulturních vlivů, tak doslova přispívá k naší zkáze. V poslední době tento proces výrazně akceleroval, a to i odhlédneme-li od environmentálních triggerů (toxinů v prostředích). Šlechtěním odrůd dochází k navýšení i změně intenzity působení proteinů v pšenici (i jiných obilovinách, v pšenici ale nejvýrazněji). Výsledkem je zblbnutí celých populací, které je ovšem velmi dobře dokumentováno už ve středověku a dříve. Biologové je dobře znají, často o něm mluví, ale připisují je obvykle jen domestikaci (a následné juvenilizaci) druhu (tedy člověka).9) I strava na něm má přitom svůj podíl.

Změnou stravovacích návyků však, zdá se, můžeme tento proces, stejně tak jako například Pottenger u svých koček,10) zvrátit. Což je myslím velmi dobrý důvod zamyslet se nad tím a jednou provždy vyřadit pšenici, příp. další obiloviny z našeho jídelníčku, nebo jejich množství snížit tak radikálně, aby odpovídalo náhodnému doplňkovému sběru (tedy řekněme pozřít dva krajíce chleba za měsíc), a ideálně je v takových případech vyměnit za staré, zdravější odrůdy (pšenice jednozrnka). Bezlepkové obiloviny ve stravě potom v našem mírném pásmu velkoryse převýšit celkovým množstvím zeleniny (v tropech i ovocem), a to nejen ve vařené, ale i v syrové podobě. Blahodárný vliv takového rozhodnutí může vyzkoušet každý sám na sobě. Jestliže se jako populace chceme zachránit, musíme se rozloučit nejen s kapitalismem (jak tvrdí ve své nové a určitě velmi podnětné knížce Naomi Klein),11) ale především s "tradičním" zemědělstvím!!!! Musíme změnit všechny principy, na kterých naše zemědělská civilizace stojí. A to je přerod mnohem významnější, než je přechod od relativně stabilního feudalismu v sebevražedný kapitalismus. Je nutno pěstovat jiné plodiny, více využívat trvale plodící dřeviny, změnit způsoby zavlažování, opustit monokultury, regionalizovat, uvést v život nutná opatření k záchraně zdevastovaných půd i lesů a provést řadu dalších velkých systémových změn. Neexistuje dostatečný počet vykřičníků, který tu má své místo. Změny se musí fatálně dotknout i velkochovů, které jsou, nejen pro svou ekologickou stopu,12) pro příští generace v současné podobě, pakliže tyto chtějí nejen přežít, ale i prosperovat, něčím nepředstavitelným.

Ve střední Evropě jsme jemně vykročili kupředu už ve 14. století, kdy nás velká morová epidemie přinutila pěstovat ve větším i tu odpornou zeleninu a zpracovávat všechny její části (kupodivu i kořeny, které byly považovány za nečisté, stejně tak jako syrová zelenina za nezdravou).13) Je otázka, jestli na cestě k dalšímu takovému nutnému posunu potřebujeme znovu prožít něco podobného. Pokud jde o zdravé stravování, jsme na tom, jako euroamerická civilizace s kořeny v Úrodném půlměsíci (včetně všech míst, do nichž se nám již podařilo naše stravovací návyky rozšířit), ze všech světových populací zdaleka nejhůř.14) To je tím absurdnější, že jsme populací nejbohatší, ovládající většinu světových zdrojů. Myslím, že bychom měli všichni mnohem víc přemýšlet o košilích než o kabátech a věnovat se víc půdě, jídlu, zdraví a našim vlastním hlavám a tělům, a méně pak politickým matrixům. Měli bychom začít "zdola" a u sebe a takto "začínat" znovu a znovu každý den. Snažit se, aby naše půda plodila i za sto let, a abychom na ni pěstovali to, co nám bude prospívat. Snažit se využívat ty dary přírody, s nimiž si uchováme své fyzické zdraví a plnou mentální výkonnost. Na to nemusíme být všichni farmáři. Stačí se jednoznačně rozhodovat pro takové produkty při nákupu. Je to víc důležité, než se zdá. Ve hře je také duševní zdraví, které z tohoto problému nelze vydělit, a které chování celých populací viditelně ovlivňuje.

Režim, ve kterém žijeme, nám taková rozhodnutí umožňuje, na to ho nemusíme nijak měnit, naopak TÍM jej můžeme proměnit v systém s dlouhodobější perspektivou. Tyto možnosti, ač jsou všude kolem, využíváme jen velmi málo. Raději se hádáme, jestli je horší fašista nebo komunista, jestli si mrtvý člověk zaslouží čestné občanství, a kdo ze dvou stran má právo první bomby na místě, které s námi není svázáno ani hospodářsky ani kulturně. K tomu se takřka celá populace bez rozdílu politického názoru živí pšenicí a cukrem (pečivem a pivem). Jak s takovou stravou vypadají naše kognitivní schopnosti, je evidentní. Takto upravené kognitivní schopnosti stojí i za obsahem samotného prožívání reality tohoto světa a schopností řešit problémy. Nenápadné věci jsou často těmi zásadními, a tak sice nenápadně, ale zásadně mění tvář tohoto světa.










etc.


9) viz např. Adolf Portmann, Stanislav Komárek





14) viz četné antropologické studie zaměřující se na obsah živin a vliv stravy na zdraví v různých regionech, zajímavé zejména v oblastech, které považujeme v Evropě za z pohledu živin nedostatečné, jako je u Inuitů nebo Kungů na Kalahari, jejichž strava splňovala ty nejpřísnější normy WHO


ale i v případě majoritních populací jiných kontinentů, např.

či v případě násilné záměny jednoho způsobu stravování za jiný, kde jsou zdravotní efekty velmi výrazné, např. http://america.aljazeera.com/articles/2013/10/24/eating-indigenouslychangesdietsandlivesofnativeamericans.html
http://missoulian.com/lifestyles/health-med-fit/native-americans-turn-to-decolonized-diet-to-fight-diabetes-more/article_ed9d61ee-37ca-11e4-98a1-0019bb2963f4.html
 


Komentáře

1 Smithk706 | E-mail | Web | 3. června 2017 v 7:57 | Reagovat

Fantastic website. A lot of useful information here. I'm sending it to a few pals ans also sharing in delicious. And naturally, thank you in your sweat! cfgbagcadcbadkbd

2 Smithf771 | E-mail | Web | 5. června 2017 v 18:42 | Reagovat

There is visibly a bunch to realize about this. I consider you made various good points in features also. geefgabgcbkcfdad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama