VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

26. června 2010 v 23:08 | veronika jelínková |  GLOSY
Andy Hay

Agresivní zneužití moci, které je jako zásadní negativní program většinou vytýkáno všem náboženstvím, není u existujících systémů víry žádným lživým útokem z druhého břehu, ale reálným faktem. Neznaboh lkající na náboženské agresory má dnes obvykle na mysli známá evropská a asijská monoteistická náboženství. Ona jsou sice mnohým známá spíše z doslechu, ale to na věci nic nemění. Záleží i na tom, zda zprávu podá zrovna paní Kropáčková nebo třeba pan Hemza, konkrétní vlastní názor vzniká také jako důsledek již předem osobně zabarveného obsahu konkrétního "poslechu", ale to též ponechme stranou.

Problém vzniká až tam, zapomene-li jedna z lkajících stran, že náboženstvím je všechno, co se v tomto světě odehrává, a začne výlučně sama sebe spatřovat na vrcholu pyramidy, dokonalého vyústění vývoje člověka, pod nímž se všechna ostatní náboženství jen ustrašeně krčí (některé méně, jiné více, jak právě udává tón doby) .----->


Komické je, že to dělají naprosto všechny zúčastněné strany, jenom timing se obměňuje. Ve skutečnosti jsou si všechny světové systémy ve zneužívání moci takřka rovny. Jiné jsou konkrétní mechanismy, kterými je moc uplatňována. V jiných tradicích jsou upřednostňovány a po generace ve společnostech fixovány jiné lidské vlastnosti. S každou z nich je pro naplnění záměru zapotřebí jinak pracovat. Jinak lze využívat společnost, jejímž hlavním znakem je oddanost a kolektivita (Čína), jiné mechanismy moci si žádá společnost, v níž bují především hrdost, poctivost a nesnášenlivost (nativní Amerika a Balkán), jiná práva byla konstitutivní ve společnostech, které si pěstovaly pragmatičnost, rychlost a bystrý úsudek (euroasijští stepní nomádi), jinak je nutno používat lidi, jejichž krédem je pohodlí a infantilita (Evropa a částečně i USA, kde však platí ještě i další jiné principy - z hlediska utváření společnosti jsou dnešní Spojené státy  výsledkem zcela umělého a zatím velmi nedávného experimentu).

O rozdílnosti charakterů na individuální úrovni nemůže být pochyb, takže aby bylo jasno - nevytváříme tady žádné škatulky pro jednotlivé světové regiony. Ovšem stejně tak není pochyb o tom, které z vlastností jsou vybrány jako konstitutivní a dále fixovány jako majoritní. Každá funkční společnost vždy fixuje zvolený charakter, ten potom dále v lidech účelově rozvíjí. Společností jsme zde pochopitelně my všichni. Na celkové podobě společenského dogmatu se však více než ostatní podílí zejména oba hraniční extrémy - ti z nás, kteří jsou odhodláni vtisknout společnosti výrazně svoji tvář (za účelem osobního profitu nebo intelektuálové), a ti, kteří naopak rezignovaně přejímají vše bez úsudku (obvykle také za účelem osobního profitu - takový osobní profit může být v některých případech i situační snaha o přežití, v nesnázích, nikoli se zbraní v ruce - to ale, většinou, není případ současné evropské společnosti). Mechanismy ovlivňování veřejného mínění, které moc používá, jsou v každém režimu odlišné. Jsou upravené na míru právě těm postulátům, které společnost ve svém historicko-kulturním kontextu - tj. vzhledem ke všemu okolo i uvnitř, co se jí přihodilo - přijala za své a uznala za vhodné pro další šlechtitelský počin. Směrem v čase zpět to lze dobře pozorovat třeba ve vývoji židovských diaspor, kde samotná perzekuce vedla ke zvýšenému podílu charakteristických schopností, nebo také v příběhu běžných řadových muslimů, vydíraných jednou vládou za druhou, jejíž názorový diktát museli přejímat, až si za to dnes paradoxně vysloužili opovržení už přímo snad od celého bílého světa.

Jakýkoliv systém, který člověk vytvoří, je náboženstvím. Na světě neexistuje nic jiného, než víra. Ateistické systémy víry jsou náboženstvím bez boha. Společná pravidla víry jsou tu ale stejně hmatatelná, jako v jakýchkoli jiných společenstvích. Úspěch systému závisí v interní rovině pouze na tom, jak velká většina věří v základní dogamata systému a jak silná je naše (jejich) víra v pravidla našeho (jejich) systému.  Je úplně jedno, jestli je předmětem víry monoteistický bůh nebo monetární jednota a blahobyt. Je jedno, jestli je svaté písmo ukládáno každý den uctivě do zlaté schrány, nebo jestli je volně šířeno na internetu. Je jedno, věříme-li nutnosti rozdělení světa na bohaté a chudé, nebo zda je naší vírou, že jsme si všichni rovni. Je jedno, jestli věříme tomu, že jsme si všichni rovni, že je práce nutná, že jsou zvířata agresivní, že je Země středem vesmíru, že na nebeském obláčku sedí usměvavý stařík, že náš kmen tu byl dřív než ten váš, že jsme nadřazeni přírodě, že když vytrhneme velrybě stoličku, půjdeme do nebe, že svoboda je to, co jako svobodu známe, že štěstí jednoho je štěstím druhého, že ženy na celém světě chtějí to samé, že věda má pravdu a co se dozvídáme ve vědeckých učebnicích, tak skutečně jest.. Je jedno, že jestli věříme tomu, že se svět dělí na dobré a špatné, že je bleděmodrá čepice s mašličkou zárukou celoživotního bohatství, že je dnešek lepší než včerejšek, nebo že i dnešní časy budou jednou ty staré zlaté, anebo že nikdy nemůže být tak špatně, aby bylo ještě hůř, či že potřebujeme prací prášky, nebo že když sfoukneš svíčku, zemře námořník, že bez procedurální bohoslužby nepřijdeme do nebe, že moderní medicína spasila naše životy, že věda popisuje svět, že musíme jíst třikrát denně, že léky léčí a ostřikovače ostřikují. Do toho všeho se totiž všichni už rodíme. Všechno to pro nás vytvořili ti, co tu byli před námi. Každý z nás tento status quo přejímá a vlastní zkušeností více či méně pozmění, čímž vytváří další víru. Není nic mimo víry. 

To, co ovšem jedno není, je jakým způsobem jsou naše víry navázány na mocenské struktury. Jako lidé (alespoň zatím, ale pravděpodobně spíše vůbec) nemůžeme žít bez mocenských struktur. Veliká většina lidí potřebuje, aby jim někdo něco říkal. Teprve potom mohou něco přijmout za své a vytvořit tak názor. Veliká většina lidí je bezradná, když se má rozhodnout sama za sebe, a mělo by to snad být proti všem. Veliká většina lidí potřebuje někam patřit. Vůdcové náboženských systémů, těch bez Boha i s Bohem, toho vždycky využívali a stále využívají, na jakékoliv straně. Přitom nikdy nebyli těmi, kdo samotný základ víry položili. Víra většinou vzniká s čistým štítem, mimo mocenské struktury existující společnosti. Teprve je-li odhalena jako zneužitelná, nebo dobře upravitelná pro další zneužití, je mocenskými strukturami, které se hned kolem vyrojí, zneužita. V dávných případech, které jsou však příliš málo doloženy, abych si mohla být jista jejich historickou existencí v dostupné podobě, snad byla kdysi spíše používána než zneužívána, tj. uplatněna nikoli pouze ve prospěch části, ale celku. Za to ale možná ani nemůže přírodní charakter starých náboženství, ale malá strukturální složitost tehdejších lidských společenství.

Teprve až případně pochopíme, že vše na světě je víra a přesvědčení, a že jakýkoliv režim je výsledkem a výtvorem naší víry, budeme díky tomu schopni vytvořit jako lidé takovou (patrně značně flexibilní) víru, která nám bude ku prospěchu v opravdové většině. Všechny ostatní systémy, bez ohledu na to, jestli se budou samy označovat za ateistické nebo teistické, budou do té doby dále spolehlivě vytvářet jenom dogmata víry, tj. rozpory, hranice, a tím pádem i své vlastní zániky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama