VŠECHNO JE, JAK MÁ BÝT: DOMA JE DOMA, NOVINÁŘI JSOU INVESTIGATIVNÍ A BIO JE BIO

2. května 2010 v 13:26 | veronika jelínková |  MEDIA
nmoira
Článek obsahuje abstrakt všech zákonem povolených přípravků v českém bio zemědělství.

Na poli ekologie je Česká republika zaostalá, takříkajíc mnoho let za opicemi. Těmi je v tomto případě zejména valná většina ostatních členských zemí Evropské unie. Procentuální podíl ekologických řešení v Čechách a například v Německu, Velké Británii nebo jiné vyspělé evropské zemi ve srovnání neobstojí. V těchto státech je ekologie prioritou, a zásadně určuje dění i mimo spotřební sféru. Ekologie je globální ekonomický i kulturní světový trend, který je již bez jakékoli pochyby vůdčí osou budoucí podoby světa, proto je toto české zpátečnictví poněkud mrzuté. Není však až takovým překvapením.



thetruthabout

V Čechách se před dávnými a dávnými lety usadili pohodlní oportunisté, kteří se jednou za nějaké to století vybičují k obdivuhodné rebelii, a čas mezitím tráví hospodským žehráním na poměry a pomlouváním předáků, které ony zlé poměry reprezentují. Tak máme dnes v Čechách široké skupiny "protikomunistických" aktivistů, kteří ještě před rokem 1989 houževnatě podepisovali stranické průkazy či spolupráci s STB, ale pochopitelně "pouze proto, že to jinak nešlo" (naštěstí tomu i dnes věří převážně jen oni sami). Dnes podepisují jednu protikomunistickou petici za druhou, což zcela naplňuje jejich představu o boji s komunismem, či jiným zlořádem s mínusovým znaménkem. V Čechách máme voliče, kteří střídavě každé 4 roky posílají rozhodovat o sobě samém druhou stranu mince, pravděpodobně opět "pouze" proto, že ta první se již zkrátka okoukala. Máme tu spořádané občany, kteří jsou pro své mentální pohodlí zvyklí dělat opravdu mnoho. Zbožňují zmínky o neúspěších ekologického zemědělství a o závadnosti biopotravin. Biopotraviny jsou nové - co není známo, musí se vyzkoušet, co se musí vyzkoušet, vyžaduje příliš myšlení a námahy. Nabízí se úvaha, jestli není lepší další půllitr a další díl seriálu. Pro některé je těžké pochopit, že toto se navzájem nemusí vylučovat. Ekologie je pro české občany příliš inovativní. Čechy jsou národem "svaté průměrnosti". Nic v Čechách není odsouzeníhodnější než vybočení z řady, průměr je však Bohem žehnán ve velkém.

A tak se jednou za čas v médiích objeví uklidňující článek, který odhaluje, že to s těmi biopotravinami není zase tak žhavé, a občan může být spokojen - nic se po něm nechce a může v klidu spát. Za všechny takové vybírám únorový článek pro Instinkt z pera Karolíny Liškové:

Karolína Lišková (Instinkt) v něm píše, že i v biopotravinách nalezneme zbytky pesticidů, a proto de facto není potřeba při nákupu rozlišovat, zda je potravina bio nebo nebio původu. Bio jako takové je totiž podvod, jak hrdě hlásí mistrovské textařské dílo v nadpisu článku. Autorka "odhaluje", že ekologické zemědělství je byznys, a proto mu nemůžeme důvěřovat.

Je úsměvné, jak se někteří představitelé klasického obchodu i mediálních struktur s ním spojených domnívají, že za vytyčenou zlatou hranicí by měli jejich konkurenti z biozemědělství a ekologie dělat vše nejlépe zadarmo, patrně prostě proto, že je to pro dobro planety. Představa o tom, že humanitární, vědecká, léčitelská, či jakkoli jinak prospěšná činnost pro dobro všech by měla být vykonávana bez nároku na jakýkoliv zisk, je skutečně bizarním dědictvím pokřivenosti obchodu 20. století. Stejně tak žertovně působí dedukce, s níž autorka usuzuje na prohnilost struktur ekologického obchodu pouze proto, že zde také platí pravidla prodeje - snad ani ne vědomě, ale zato velmi zřetelně dává najevo, jaké je její vlastní - a velké většiny nás - smýšlení o dosavadním běžném obchodě. Je to přitom právě ekologie, která má velký potenciál sejmout z obchodního podnikání špinavou nálepku nekalé tržní praxe. Homo sapiens provozuje obchod již desítky tisíc let. Zajímavé je, že představa o tom, co to vlastně obchod je, pochází pouze z úzkého okruhu posledních staletí. Jak málo se člověk dokáže odpoustat od zažitých představ doby, do níž se náhodou narodí, jak ochotně tak podkopává dobré základy své přirozené tvořivosti.

Účelem článku Karolíny Liškové mělo být mimo jiné konstatování změny v kontrolním systému ekologického zemědělství. Od počátku roku 2010 je vedle tří známých certifikačních firem v ČR do kontroly ekologického zemědělství a biopotravin zapojen též Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Tato informace je společně s několika opsanými čísly a ovšem velmi významným upozorněním na nedostatky distribučního systému v Čechách nezpochybnitelným faktickým přínosem článku. Jsem velmi ráda, že autorka oslovila provozovatele malé biofarmy a na tomto příkladu seznámila české čtenáře s potížemi, díky kterým v supermarketech českou biozeleninu téměř vůbec nenaleznou (situace u masa a obilovin je trochu jiná).

killaypetshop

Ve zbývajících řádcích píše Karolína Lišková o tom, že v biopotravinách jsou naměřena rezidua pesticidů, stejně (ba ve vybraném vzorku více) jako v potravinách konvenčních, a naznačuje, že množství těchto a jiných nežádoucích látek odhalených v potravinách je důsledkem tajného hnojení a skrytého užívání zakázaných látek v biozemědělství. Upozorňuje také na "objevnou" skutečnost, že dovážení španělských biorajčat a biookurek do ČR je neekologické, aniž by pochopitelně padla zmínka o tom, jak "ekologický" je dovoz nebiozeleniny, téměř 100%ní podíl importované zeleniny na konvenčním trhu by tu asi při té příležitosti bylo vhodné zmínit... V celkové koncepci vyznívá článek bohužel účelově a manipulativně a přináší čtenářům zavádějící závěr představený jak jinak než v bombastickém titulku: "Podvod jménem bio".

Uvést záležitosti na pravou míru je jednoduché. Zákon o ekologickém zemědělství i jeho provádějící vyhláška jsou dostupné. Dostupné jsou také dokumenty - legislativní i odborné - o sledování reziduí pesticidů v potravinách. Normy sledovaných pesticidů podléhají legislativě EU, sledováno je cca 1 100 pesticidů používaných v EU, v limitech je přihlíženo k důsledkům požití i u kojenců a u dětí, v potravinách jsou stopována také zbytková množství pesticidů, které již v současnosti používány nejsou.

Pozůstatky již nepoužívaných pesticidů se dostávají do zemědělských plodin z vody a z půdy, která byla drastickým postřikům vystavována po dlouhá desetiletí minulého století. Dostávají se pochopitelně i do organických potravin, které jsou nyní na těchto půdách nově pěstovány. Evropské směrnice stanovují limit i pro rezidua DDT, jedu, který má mj. také významný vliv na snižování mužské potence, a který byl pro svoji vysokou toxicitu zakázán již v roce 1972. Předtím byl však používán více než 30 let. Ani dnes není DDT zakázán celosvětově, stále se používá v Africe i v Asii, tedy v místech, odkud je dnes do Evropy importována převážná část zde konzumovaných konvenčních potravin. Tímto pesticidem, kterým již pole nejsou stříkána téměř 40 let, jsou stále zamořeny podzemní vody, i v Čechách, EU stále musí stanovovat limity pro obsah DDT i v pitné vodě, kterou pijeme každý den.

storebukkebruse

S možností individuálního pochybení nebo dokonce nekalého úmyslu je pragmatické počítat vždy, bez výjimky samozřejmě i v ekologickém zemědělství. Pokud bychom předpokládali, že ekologický zemědělec je za každých okolností charakterový kádr, kterému po pár letech pěstování biobrambor naroste organická svatozář, generalizovali bychom stejně chybně jako paní Lišková. Člověk jako druh je na rozdíl od některých svých zoologických předků schopen i ochoten klamat relativně úspěšně. Jak jsem již psala v jiném článku na tomto blogu, mezi biozemědělci jsou - stejně jako mezi ostatními lidmi - přirozené rozdíly, které jsou zde dány především jejich vstupní motivací. Samotný příklon k organickému zemědělství a jeho následný úspěšný dlouhodobý provoz je jistým filtrem vyžadujícím konkrétní charakterové vlastnosti. Organické zemědělství není povinné a pro současného tradičního českého velkozemědělce orientovaného výhradně na zisk nabízí veliké množství překážek, které musí překonat.

Celé ekologické zemědělství se od konvenčního liší tím, že je orientované nejenom na zisk. To je také základní obchodní prizma, které s sebou tento nový způsob hospodaření přináší. Přesto se potýká s řadou nedostatků. Jsou to nedostatky, které není možné řešit pouze v rámci samotného ekologického zemědělství, řešení problémů vyžaduje zapojení všech provozních segmentů (doprava, obalový materiál, distribuce a další). Při skutečném kontituálním řešení všech těchto potíží provázeném neustálou snahou po hledání lepších východisek, která v minulých dobách zdaleka nebyla samozřejmostí, bude závěrem celé této restrukturalizace zcela nový globální planetární ekonomicko-obchodní systém. Podaří-li se to alespoň zčásti, bude to velká výhra, z níž budou těžit všichni obyvatelé Země, ať již jde o distribuční systém práce, regionální soběstačnost v rámci globálního trhu, dlouhodobě zajištěnou využitelnost zdrojů a další. Již nyní bychom měli prosazování tohoto systému podporovat na každé možné úrovni. Důvěryhodným výstupem investigace na tomto poli by mělo být upozornění na existující potíže, zde pak především ocenění vzniku zastřešující kontrolní komise a detailnější rozbor její činnosti, bližší představení kontrolních organizací a apel na příslušné státní struktury, v jejichž vůli je dosud to, zda budou ekologičtí zemědělci spíše diskriminováni či spíše motivováni a podporováni. V Čechách se však, jak již bylo řečeno, nepřekvapivě častěji dočkáme zpochybňování, osočování, vyzdvihování negativních prvků, na které je možno nečinně žehrat nad půllitry a bohužel nejenom slovního "házení klacků pod nohy". Typicky bývá doprovázeno někdy až ohromující neinformovaností a zejména charakteristickou neochotou potřebné informace si opatřovat.

Kontrolám v ekologickém zemědělství se článek paní Liškové věnuje jen okrajově, chvályhodně více se sice soustředí na problematickou situaci importu v ekologickém zemědělství. Nikde se však nedozvídáme, jak specifická je tato situace na českém trhu, nikde nenalézáme potřebné srovnání této situace ve světě, které je pro představení problému v jeho celém kontextu naprosto zásadní.

cafemama

Na českém trhu existuje velice široká škála možností nákupů pro biopostřebitele. Každý, kdo nakupuje biopotraviny, se může svobodně rozhodnout, jestli bude nakupovat biopomeranče z Itálie nebo českou biokapustu. Obě možnosti jsou v Čechách stejně dosažitelné, v případě kapusty si spotřebitel dokonce může vybrat, z jakého biostatku si ji koupí. Veliké zlo, které paní Lišková vidí v tom, že Češi volí italské pomeranče, nespočívá v první řadě v ekologickém byznyse, který je představen jako podvod en bloc. Takový závěr je nepravdivý zcela. Problém spočívá ve zvyklostech nových biospotřebitelů, kteří nově bio začínají nakupovat , a to v hypermarketech, a v nezměněném, po léta stejně fungujícím distribučním a obchodním systému, do něhož nyní bio - v Čechách zcela nově - přichází. To jest v přetrvávajících setrvačných strukturách starých obchodních systémů a návycích spotřebitelů, kterým budoucí trh již neodpovídá. Jsou to přitom právě tyto bývalé obchodní struktury, které jsou novými ekologickými přístupy nutně přetavovány ve struktury nové, jejichž podoba stále není definitivní. To, co je zde podvod, pak nejsou biopotraviny, ale účelový generalizující závěr článku - totiž bio jako podvod en bloc. Připomíná předem stanovené výstupy sociologických výzkumů bez vazby v zúčastněném pozorování, které patrně nejsou páchány se zlými úmysly, ale mohou být výsledkem již zmiňované neinformovanosti autora.

Zevšeobecňující závěry typu "ODS je špatná" (případně "zelenina je zdravá") jsou neflexibilní, špatně využitelné, krátkozraké a mají významný populistický efekt. Jak bylo výše stručně ukázáno, přítomnost pesticidů v potravinách jednoznačně není a nemůže být důkazem toho, že zemědělská plodina, z níž je potravina vyrobena, byla tímto pesticidem ošetřena. Problematické je pochopitelně organické hospodaření uprostřed konvenčních monokulturních polí, kde jsou nejenom pesticidy, ale i fungicidy, herbicidy a další toxické jedy používány stále ve velkém. Odtud pronikají dnes a denně do vod a do půdních podloží, kde neblaze ovlivňují i sousední organické produkce. Tím spíše bychom měli všemi prostředky organické zemědělství podporovat, v našem vlastním zájmu. To se týká i novinářů.

Podrobná fatka o pesticidech potravinách jsou k dispozici například zde:


Některé další informace o metodice určování pesticidů a jejich nebezpečí v potravinách zde:

Někdy je snadnější uvěřit, než se na vlastní pěst propracovávat k dalším vědomostem. Tak se vytváří lidové přesvědčení, a tak si mnozí lidé ještě dnes stále myslí, že se středověký člověk domníval, že Země není kulatá, nebo že vlasy rostou rychleji, když se zastřihnou, a další. Studium fámy je příjemnou a poučnou kratochvílí, která ukazuje, jak moc je člověk doslova "tvorem společenským", a naopak jak málo je schopen individuální filtrace přejímaného a vlastního úsudku. I s touto lidskou vlastností však lze velice zajímavým a přínosným způsobem pracovat.

jessicareeder3

Česká republika je nohsledem, který v trvale udržitelném hospodaření dohání všechny již dávno započaté světové trendy. Kvůli této pozici pak většinou přejímáme a kopírujeme to, co již existuje jinde, i když zejména na poli energetiky zde díky specifickým nárokům českých zemí vznikají ojedinělé studie, v nichž konečně dostávají masivnější příležitost naši vynikající odborníci. Standardy pro ekologické zemědělství jsou mimo Českou republiku mnohem přísnější (např. IFOAM). Půdy mimo Českou republiku jsou zdravější, výrobní a obchodní struktury fungují ve vyspělém (ale dnes již i fairtrade) světě tak, že namísto podkopávání organického hospodaření působí jako jeho významná podpora.

Je namístě zmínit, že ve světě samozřejmě již dávno neexistuje pouze prosté organické hospodaření. Je tu také permakulturní hospodaření, Steinerovy metody, biodynamické (Demeter) pěstování mnoha tváří, dnes již zdaleka nikoli pouze okrajové metody ekologického pěstování, kde s používáním jakýchkoli chemikálií již není počítáno vůbec . Byť to možná pro některé české zahrádkáře může znít jakkoli utopisticky, tímto způsobem se úspěšně v malém hospodaří již od 20. let 20. století a od konce osmdesátých let se tak pěstují plodiny na mnoha světových farmách (Austrálie, Amerika, Evropa). Takovým možnostem hospodaření však musí nutně předcházet globální restrukturalizace celého obchodního systému, která rozhodně není otázkou okamžiku. V současné době se různé země světa vyskytují na různém stupni přímky této probíhající restrukturalizace.

Níže uvádím základní abstrakt látek, které je povoleno užívat v ekologickém zemědělství v ČR, a látek, které jsou v ekologickém zemědělství zakázány. Jsou sepsány ve Vyhlášce Ministerstva zeměděleství č. 53 ze dne 23. ledna 2001, která je prováděcím nařízením pro Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb, o správním poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška upravuje, které pomocné látky a hnojiva lze v ekologickém zemědělství použít, jaké sazenice smějí být použity (výhradně z ekologického zěmědělství či z tzv. přechodného období a další podmínky), jakým způsobem může být prováděna regulace plevele a škůdců, dále osevní postupy včetně toho, jak má vypadat pole a na jak dlouho a kterými plodinami je možno kterou část osít, požadavky na sklízecí stroje, jaká jsou povolená krmiva, jak mají vypadat stavby pro hospodářká zvířata, zásady chovu, počtů i pastvy dobytka i další chované zvěře (například drůžebe, králíků, včel, ryb), a další.

Statková hnojiva, hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, které jsou v organickém zemědělství povoleny, jsou následující:

- hnojivá statková (organická - hnůj, mrva ad.)
- hnojiva minerální (přírodní): přírodní měkký fosforit, surová draselná sůl Kainit), síran draselný, síran draselný s hořčíkem, kieserit, síran hořečnatý, hořká sůl, síran hořečnat
- hnojiva organominerální: průmyslový kompost, termofilně aerobně fermentovaná statková hnojiva, statková hnojiva kompostovaná žížalami rodu Eisenia foetida, organominerální hnojivo z melasy po vydestilování lihu a přidání minerálních hnojiv

pomocné půdní látky: huminové a fulvokyseliny, mikrobiální hnojiva (azotobacter, bacilus megatherium, azospirillium brazilense, endomykorrhizní houby, agrobacterium)

substráty: rašelina

přípravky na ochranu rostlin:
- makroornamismy (vyhláška je konkrétně vyjmenovává, např. anagyrus pseudococci, cryptolaemus montrouzieri, dacnusa sibirica, encarsia formosa, chrysoperla carnea a další)
- mikroorganismy (zákonem vyjmenované, např. bacillus subtilis kmen IBE 711, borrelina reprimens kmen HAMDEN)
- chemické přípravky: albumin, kasein, tetraboritan sodný, modrá skalice, molybdenan amonný, zelená skalice, síran zinečnatý, vápenné mléko, draselná sůl přírodních mastných kyselin, hydrogenuhličitan sodný, hydroxid měďatný, hydroxid hořečnatý, lecitin, metaldehyd, rostlinné oleje, oxid siřičitý, oxychlorid mědi, polysulfid vápníku, některé rodenticidy (nesmí škodit přirozeným nepřátelům hlodavců atd.), síran měďnatý zásaditý, síra (maximální dávka čisté mědi je 3 kg na hektar za rok)
- ostatní: biotechnické (pásy, desky, vizuální lapáky), prostředky k ošetření řezných ran a poranění, feromony (semiochemikálie), které jsou určeny výhradně k signalizaci náletu škůdců (monitoringu)

Vyhláška dále vyjmenovává, která krmiva není možno používat a doplňkové látky, které nelze používat, všechny syntetické přípravky jsou zakázány.

Jsou zakázána dochucovadla, antioxidanty (s výjimkou kyseliny L-askorbové), stimulátory růstu, vitamíny, pojiva (s výjimkami jako např. křemelina nebo kaolinit), konzervanty (použitelné konzervaty jsou pouze pro konzervaci píce, a to pouze kyselina mravenčí, kyselina octová, kyselina mléčná, kyselina propionová, mikroorganismy používané pro konzervaci), jsou zakázána všechna barviva, emulgátory, stabilizátory, zahušťující a želírující látky (s výjimkou alginátů, agaru, arabské gumy, karagenanu, guma guar, kaseinátů, karobu a pektinu - ve většině biovýrobků je ovšem stejně nenaleznete, protože nejsou zapotřebí, používá je např. Provamel), s pěti výjimkami jsou zakázány i regulátory kyselosti a varia.

maggi94

Seznam je závazný, jenom jeho dodržení opravňuje k zařazení do ekologického hospodaření a k užívání certifikovaného loga výrobků (na používání některých látek je potřeba povolení, které je udělováno mj. i na základě odborného atestu před komisí), celý systém je celoročně kontrolován.

Syntetické pesticidy, fungicidy a herbicidy a látky mimo seznam daný vyhláškou nejsou v ekologickém zemědělství povoleny. Pokud by některý ekozemědělec použil nepovolené látky, porušuje Ústavu ČR a zákony EU. Je-li tedy závěrem investigativní mise Karolíny Liškové to, že se tak přesto děje, ukazuje tím na porušování zákona v České republice. Bylo by pak na místě, a to nikoli pouze ze zdvořilostních důvodů, aby toto své tvrzení v konkrétním případě prokázala a předala celý konkrétní individuální případ zemědělce porušujícího zákon k dalšímu zákonnému zkoumání.

Co dodat?

Snad jen, že Vyhláška Ministerstva zeměděleství č. 53 ze dne 23. ledna 2001, která je prováděcím nařízením pro Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb, o správním poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je ke stažení v PDF zde:
Celé znění Zákona č. 242/2000 Sb. je k dispozici například zde:

text by Veronika Jelínková, photos by nmoira, thetruthabout, killaypetshop, storebukkebruse, cafemama, jessicareeder, maggi94, all from Flickr whithin common creative licence, don´t use for commercials


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama