SVĚTLO: BUDIŽ POCHVÁLENO, část I. - dualita světa a Den a Noc

11. května 2010 v 14:55 | veronika jelínková |  SUSTAINABLE MAN
nassa_goddard1

Ještě moje prateta držívala pravidelnou černou hodinku. Každý den po setmění hodinu nerozsvěcela, nezapalovala ani svíčku. V tmavých časech se hlavně v zimě vyprávěly příběhy. Člověk dnes nemůže chápat, co všechno o světě lze z příběhů poznat. I proto devalvuje mýty, v nichž je obsaženo vše, na pohádky a symboly. Uprostřed tmy se člověk zastavil, namísto světla roz-žehnal imaginaci. Čas se rozdělil na den a noc. Dnes je světlo všude a pořád. Chceme-li poznat, jak vypadá tma, můžeme se zavřít do spíže, nebo vyjet daleko za město, nejlépe třeba do střední Austrálie. V dokumentu "Experiment Z" Lindy Jablonské (http://www.ceskatelevize.cz/program/10213525149-13.04.2010-21:45-2.html) vidíme, jak se dospělý chlap - zde konkrétně spisovatel Viewegh - děsí tmy. Paní Vieweghová chce v rámci televizního experimentu šetřit, tak si svítí svíčkami. Parafínovými - z ropy, importovanými přes půl zeměkoule. Posviťme si tady a teď na světlo i na různé druhy osvětlení. Svícení soudobými svíčkami je nejen nezdravé, ale není ani ekologicky šetrné, zářivky blikají a většina osvětlení poskytuje pro lidské oko nepřirozené světelné spektrum. Přesto máme spoustu světelných možností. A nesmíme zapomínat na tmu.


Dualita lidského uvažování v tomto světě je fyziologicky opodstatněná rozdělením funkcí mozku do dvou hemisfér. Jako lidé můžeme vnímat odlišné stavy téhož nejenom jako stavy oddělené, lišící se, ale chápeme je také jako stavy, které stojí proti sobě, jsou v kontrastu, odporují si. Tak zažíváme skutečnosti dobra a zla, lásky a nenávisti, černého a bílého, klidu a pohybu, světla a tmy. Většina lidí je málokdy schopna prožívat odlišné skutečnosti jako druhý či další obraz téhož, kontinuální metamorfózu celkového dění. Vnímáme proměnu jako opak a dvě strany mince jako svůj nesmiřitelný protipól. Přibližnou duální symetrii v nějaké formě nalezneme v celé zemské přírodě. Rozdělení (předního) mozku na hemisféry začíná u ryb, hemisféry mají všichni savci a hemisféry má dokonce i naše planeta. Jediný člověk (homo sapiens) má ale mozkové funkce v hemisférách rozdělené tak, že každá dělá něco jiného. Rozdělení je navíc mnohem strukturovanější. A tak my lidé přemýšlíme. Syntéza je pro nás obtížnější než pro delfíny. Rozdělujeme věci na duchovní a hmotné, levá je pro nás opakem pravé. Potřebujeme řád, který tvoříme pomocí dualit (viz například Claude Lévi-Strauss, systémy binárních opozic). Jiné uvažování je pro většinu lidí těžko představitelné. (Blíže se můžeme problému spolupráce lidských hemisfér věnovat třeba v jiných článcích. Současný lidský druh ve využívání a spolupráci obou hemisfér není jednotný - zejména současná evropská alternativní medicína se svým neoblomným schématem pravolevých čaker a hemisfér s funkcemi rozdělenými poslušně na dvě poloviny prokazuje svým pacientům mnohdy medvědí službu. V jednotlivých případech se nezřídka dopouští více či méně závažných chyb. Zajímavé je bezpochyby také to, jakým způsobem můžeme funkce našeho mozku sami ovlivňovat.)

nassa_goddard4

Ve vesmíru byl na počátku všeho Chaos, neboli také velké Nic. Něco začíná obvykle až tam, kde jej můžeme - v existenci dvojího - vnímat jako odlišné od Nic. Zde tedy začíná naše duální matička Země (čili duální vnímání pozemských tvorů). Zatímco Chaos a Nic existuje samo o sobě, Něco musí být stvořeno, splozeno. Tak se narodí nejprve buď Bůh, který stvoří tmu, nebo tma na Boha nečeká a narodí se sama (Nyx, v řecké tradici). Světlo v každém případě vzniká až teprve jako důsledek tmy. Buď se rodí z tmy, nebo je Bohem stvořeno (zrození je v koncepci mýtu o počátku světa vždy uvažováno ve významu stvoření a obráceně). Světlo je hnedle Bohem určeno jako dobré - neboť v duálním světě je zkrátka něco dobré, a něco zlé. V hebrejské tradici  je poté Bohem od tmy ještě výslovně odděleno. Celosvětově shodná kosmogonie vzniku života (seriál o světových mýtech o stvoření vycházel v letech 2008 a 2009 v časopise Regenerace) se týká organického života. Té formy života, kterou vlastně asi jako jedinou za život považujeme. Anorganický život, z něhož organický život povstává, je zobrazen jako Nic nebo Chaos, protože zákonům anorganického života nerozumíme. Nevíme, jak vidí hvězdy a vnímá-li se hvězda jako celek, a tak tvrdíme, že vnímání nemá. Zde se rodí vnímání, tak jak jej (jakžtakž) známe. Rozdíl mezi tmou a světlem vzniká jako první po "stvoření", či také v prvním dni Genesis, je skutečně jedním z nejvýraznějších, jehož rovnováha a cirkulace ovlivňuje organický život.

Cirkadiánní rytmus - střídání bdělosti a spánku - ale i povědomost o ročních období v organismu, reguluje u lidí, stejně jako u bezobratlých, melatonin, derivát hydroxyindolu (jedna z látek s indolovým kruhem). U člověka vzniká z tryptofanu. L-tryptofan je stěžejní esenciální aminokyselina, jejíž význam dnes zdaleka není doceněn, a která ve zkratce zodpovídá za vše možné od pocitů dobré nálady přes inteligenci až po motorické schopnosti či pěknou pleť a zdravé tkáně. K úspěšné proměně v další důležité látky - je prekurzorem pro serotonin, melatonin a nikotinamid - potřebuje pochopitelně důležité spoluhráče, například pyridoxin pro vznik serotoninu ad. Na stránkách červené řepy se budeme touto aminokyselinou zabývat samostatně, neboť dle našeho názoru hraje výjimečnou roli v odhalení nebezpečí působení mutagenních PAU (polycyklických aromatických uhlovodíků) na zdraví člověka (tedy i benzínu).

training.seer.cancer.gov_wikimedia
Melatonin z tryptofanu se u člověka tvoří v šišince mozkové (pineal gland). K tomu, aby skutečně došlo k transformaci na melatonin, potřebuje tryptofan dvě věci: tmu a REM fázi spánku. Budete-li spát za světla, nebo nebudete-li spát hluboce (REM fáze), znemožníte tvorbu melatoninu v potřebném množství. Takový stav v organismu vede k degradaci přirozených procesů, ke kolapsu distribuce živin, k psychické a fyzické devastaci a v důsledku k celkovému zhroucení celého metabolismu. Pod pojmem tma zde ale nemyslíme tmu v obývacím pokoji, na jehož stropě se míhají stíny z projíždějících aut, kam svítí pouliční lampy, nebo kam dopadá fialová záře velkoměsta. Pojmem tma myslíme skutečnou, absolutní tmu.

Celosvětové světelné znečištění znemožňuje naprosté většině obyvatelstva v civilizovaných zemích takového stavu dosáhnout. Zatímco si ráno myslíme, že v noci pokojně spíme, jsou naše těla ve spánku vystavována permanentnímu stresu. Je to celosvětové světelné znečištění a jsou to naše soudobé "světelné" návyky, které tímto přehlíženým, protože snad až příliš jednoduchým způsobem zodpovídá za obrovský nárůst degenerativních onemocnění a civilizačních chorob.

funadium

Neexistence přirozených potřebných podmínek pro potřebnou noční práci organismu vede u celé řady osob k rozvinutí chronických potíží, jako je například chronický únavový syndrom. Kumulace stavů jsou příčinou vyčerpání organismu. Oslabený organismus je náchylný posloužit jako základna pro symbiózu s bakteriálními vetřelci a viry (kterou my z hlediska člověka nazýváme nemocí), a tyto viry jsou poté nesprávně označovány za původce chronických chorob. Lékařské kapacity obviňují vnější organické příčiny nemocí, k nimž vede "pouhá" nedbalost člověka v péči sám o sebe. Lidský organismus je na tryptofanu (potažmo melatoninu) závislý. Člověk, kterému není (například z důvodu nedostatku tmy ve správném čase) dopřáno poklidně transformovat L-tryptofan na melatonin a provádět řadu dalších pořebných operací, vyhledává spánkové stavy častěji a častěji. Vzniká únava a chronická ospalost. Tento stav je příčinou další nerovnováhy v organismu. Teprve takto nevyvážený organismus je vhodným místem pro symbiózu virů.

onkel_wart
Melatonin i L-tryptofan byl syntetizován, v konvenčním farmaceutickém trhu je dostupný ve formě kapslí. Dlouhodobé podávání kapslí melatoninu i L-tryptofanu situaci však zhoršuje a vede k velmi nebezpečné nerovnováze aminokyselin a dalších látek v organismu. K tomu, aby se tryptofan správně transformoval (tedy aby byl člověk psychicky i fyzicky zdráv), potřebuje člověk při spánku absolutní tmu. V počtu luxů (jednotka osvětlenosti, 1 lumen/m2) to znamená takřka absolutní nulu. Obloha plná hvězd má světelnost zhruba 0.002 luxů, obloha osvícená měsíčním srpkem přibližně 0.01 luxů. Osvětlení úplňkem je vždy nižší než 1 lux, obvykle cca 0.25 luxů. Přesto je takové osvlětení svoji intenzitou již pro spícího člověka rušivé. Pokud si chceme číst, stačí nám osvětlení v intenzitě 40 luxů. Standardní vyžadované kancelářské osvětlení je udáváno ve 300-500 luxech. Při kolika luxech tedy skutečně spíme, když nám do okna "jen tak slabounce mihotá" světlo z pouliční lámpy? Je to mnohonásobně více, než uvedených 0.25 luxů svitu úplňku, které už náš organismus považuje při spánku za nepřátelské. Jestliže do našeho okna svítí zdálky pouliční lampa, nebudeme regenerovat své tělo během spánku tak, jak by potřebovalo. Bude-li se taková situace opakovat každý den, radikálně narušíme své zdraví. To se - jako ve všech kumulativních případech - projeví pochopitelně po mnoha letech opakované zátěže, a vůbec zejména v pozdějších letech našeho života. Poctivým nastřádáním chabé péče o sebe sama se odsuzujeme k nemocím, k nimž by ani v pozdějších letech našeho života nemuselo docházet.

Cirkadiánní cyklus ovlivňovaný zcela přesnými hodnotami osvětlení pro správný chod organismu vyžaduje, abychom noc považovali za noc a den za den. Tak nám bylo určeno při stvoření. Ovšem noc není dobou, kdy se rozhodneme, že už jsme dostatečně unaveni k tomu, abychom šli spát. Skutečná noc začíná v Čechách například v dnešních květnových dnech zhruba v půl deváté. V tu dobu totiž zapadá Slunce. Organismus nedělá rozdíl mezi pojmy noc a tma. My však ano. Dvě, tři, i více hodin po začátku astronomické noci vystavujeme naše těla tak vysoké osvětlenosti, že je nutíme chovat se, jako by byl den. Tyto zdánlivě marginální změny mají pro naše těla fatální následky. Vzniká nerovnováha, organismu chybí čas i důvody na spuštění některých procesů. S energetickou újmou se musí dále vyrovnávat. Zdravé tělo takovou zátěž zvládne, i když ne zadarmo. Cítíme se hůře, ale stále ještě můžeme dobře fungovat. Drobná degenerativní onemocnění a odchylky z původních cyklů jsou však, bohužel, příčinou postižení, která jsou geneticky fixována. Nesprávně fungující algoritmy našich chemismů předáváme nezaslouženě nic netušícím potomkům. Zakládáme na rodinné nemoci a psychická traumata táhnoucí se generacemi.

peragro

Aniž bychom se vzdali jakýchkoli výdobytků naší "civilizace", na nichž si tak zakládáme, a bez nichž si již život nedokážeme představit, máme k dispozici prostředky, kterým můžeme neblahé nakládání se svatostánky našich těl zmírnit. V tomto blogu je (a bude) mnoho článků věnováno stravě. Strava (raději opravdu spíš jídlo) je skutečně významnou možností, jak naše tělo ozdravit. Určitý způsob pěstování plodin je také možností pro ozdravení celé naší planety. O našem zdraví i o zdraví celé Země ovšem rozhodujeme i světlem - jeho výběrem, jeho užíváním, jeho přijímáním. V následujícím díle se budeme proto věnovat podrobněji jednotlivým typům osvětlení, a abychom zůstali věrni našemu duálnímu uvažování, ukážeme si, co dobrého a zlého od nich můžeme očekávat, a to nejenom z hlediska našeho zdraví, ale pochopitelně i dlouhodobého efektu pro lidský svět.

text by veronika jelínková, photos by http://training.seer.cancer.gov/module_anatomy/unit6_3_endo_glnds1_pituitary.html wikimedia commons, NEUROtiker, wikimedia commons, and by nassa goddard, funadium, onkel wart and peragro - flickr, creative commons, please do not use for commercial use.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama