CO ROZHODUJEME TÍM, ŽE KUPUJEME BIOPOTRAVINY A EKOLOGICKÉ VÝROBKY

28. dubna 2010 v 18:34 | veronika jelínková |  ORGANIC INFO
ibán

Největší vliv, který je možno přisuzovat konzumaci biopotravin, je tlak na jejich pěstování a produkci. To je samo o sobě efekt širokospektrální. Nutíme různé články výrobního (a spotřebního) řetězce, které ve své obchodní praxi donedávna nemyslely než na zisk, což je u potravin obzlváště alarmující, aby upravily své hodnoty. Tímto významně rozhodujeme o tom, co se vůbec bude na světě odehrávat za desítky let, a to i v oblastech, které se jídla vůbec netýkají.


Konzumace biopotravin a ekologické smýšlení je v první řadě o generacích, které přijdou po nás. Máme-li děti, nebo leží-li nám na srdci zdraví a blahobyt i jiných než našich dětí, můžeme si být jisti, že jako biospotřebitelé pro ně vykonáme mnohem více, než když nad nafouknutou biobublinou jen nedbale mávneme rukou.

Podporujeme globální nutnost soustředění se na kvalitu života a ukončujeme dlouhé období zaměřené na kvantitu. Nutíme obchodníky, aby milióny vizuálně neatraktivních a kvalitativně odstrašujících, ve většině případů odpadových a sebevražedných komodit vyměnili za kvalitu, jejíž hloubka se dotýká více oblastí. Pokud jde o kvantitu, nabízí se hezký analogický obrázek: každý z dlouhodobých biokonzumentů ví, že kvalitní biostravy bohaté na živiny stačí ke skutečnému nasycení těla mnohem méně než napodobenin jídla, které se úspěšně desítky let za jídlo vydávají, avšak skutečné živiny jsou v nich nahrazeny syntetickými náhražkami, jež navíc způsobují obezitu.

Následující bod je obzvláště důležitý: nutíme obchodní zástupce a další články ekonomických řetězů, aby přemýšleli. Musí se učit přemýšlet jinak, a především se musí učit přemýšlet více. Obrovská informovanost spotřebitelů hraje v oblasti bio- a eko- prim. Světový marketing se musí učit, jak vůbec jednat s fenoménem spotřebitele, který toho ví víc, než jeho lékař a odborník na výživu z televizního pořadu, a pro jehož jistou skupinu se již ujalo mezinárodní označení LOHAS. Máme tak jedinečnou šanci na ukončení dlouhého období lží, kdy bylo možno prodat naprosto cokoli, za účasti mnoha virtuálních financí ztracených v propadlišti reklamy, období, kdy v obchodě šlo o finální produkt až na posledním místě. Samotná reklama se během 20. století stala nakonec jen mdlou hrou mnoha nepříliš talentovaných a schopných, zato však výhradně na zisk orientovaných jedinců s nízkým vzděláním. Z hlediska změny globálního obchodu a obchodního uvažování je tento krok zásadní.
chiot´s run


Biospotřebitelství, ruku v ruce s ekologickým hospodařením, je jediný způsob, jak učinit naši planetu v budoucnu obyvatelnou. Neznamená to návrat zpátky a neznamená to odmítání technologických inovací. Znamená to vybudování zcela nového systému, který zde ještě nebyl. Nejedná se o návrat k historickým zemědělským tradicím. Naši předkové měli v historii pouze jednou šanci k získání podobně rozsáhlého know-how: když skončila doba ledová a museli se učit, jak nově hospodařit. Znalosti, které musí mít biozemědělec již dnes, a které tím spíše bude muset mít v budoucnosti, mnohonásobně převyšují vědomosti našich středověkých předků a babiček, na jejichž rady jsme dosud pyšní.

Hutný přínos biopotravin spočívá i v jejich zdraví, které se při jejich konzumaci stává naším zdravím. Jak je to skutečně se zdravím biopotravin? Je mezi nimi a konvenčními potravinami opravdu takový rozdíl?

Zdravotní přínos biopotravin je dán v první řadě tím, co biopotraviny NEOBSAHUJÍ. Toto je dnes již patrně obecně uznávaný vliv biopotravin na zdraví člověka, přestože  se ještě najdou mnozí, kteří se snaží  bagatelizovat nebezpečí používaných potravinářských aditiv (prostředky zlepšení chuti, protispékavé prostředky, barviva ad.). Zastavím se zde u čtyř méně známých aspektů.
  1. Všechna aditiva používaná v potravinářském průmyslu MUSEJÍ být na etiketě výrobku uvedena POUZE TEHDY, JEDNÁ-LI SE podle zákona o tzv. PŘÍDATNÉ LÁTKY. Pokud se však jedná o LÁTKY dle zákona POMOCNÉ (tj. nezbytné pro výrobu - například pro větší vazebnost výrobku, filtrační prostředky, odpěňovače, katalyzátory atd.), UVÁDĚNY BÝT NEMUSEJÍ. Tímto způsobem se do potravin dostane mnoho závadných syntetických příměsí a spotřebitel se o tom vůbec nedozví.

  2. Limit pro maximální přípustný obsah těchto přídatných látkách v potravinách, který je stanoven jako bezpečný, je určován na 100 g daného výrobku. Dle zákona nemá nikdo povinnost zabývat se tím, co vznikne kumulací, tj. v praxi požitím například dvou pytlíčků oříšků nebo řekněme třeba dvou vaniček salátu během jednoho dne. Skutečný obsah v takovém množství spolykaných "dobrot" je přitom mnohdy zarážející. Taková je realita našeho zákonodárství v péči o zdraví spotřebitelů. V současné době již existuje k tématu řada odborných publikací, k jejichž závěrům však legislativa dosud nepřihlíží.

  3. Všechny přípustné limity přídatných látek se týkají pouze zdravého občana. V dnešní společnosti je významné procento lidí s potravinovými alergiemi, drobnými chronickými virózami, tělesnými přecitlivělostmi (vůči prostředí atd.) a zdravotními neduhy způsobenými civilizačními návyky (obezita, alkoholismus, psychické problémy a další). Jejich metabolismus funguje jinak než ideální metabolismus zdravého člověka. Je tedy otázkou, koho se uvedené limity vlastně týkají. V každém případě je tato zákonem daná poznámka použitelnou berličkou pro nekalé výrobce, kterým by mohly hrozit žaloby za ublížení na zdraví ze strany nespokojených spotřebitelů - stačí prokázat, že spotřebitel není zcela zdráv (přitom například chronický EB virus se vyskytuje u 90 % populace) a soudní jednání je zažehnáno.

  4. Občas dochází ke konzumaci nevhodné látky spotřebitelem kvůli jeho prosté neznalosti. Jedním z příkladů takového chování spotřebitelů je obliba tzv. minerálních olejů v kosmetickém průmyslu. Jde o zbytkové oleje vznikající při rafinaci ropy. Mnohé ženy však oleje s tímto názvem považují za výživné oleje se zvláštním účinkem pro jejich pleť. Řada aditiv obsažených v potravinách je neznámá. Jako příklad z mnoha je možné uvést košenilu, staré incké barvivo na látky, což je ve skutečnosti červ (dactylopius coccus), pro potravinářské účely navíc ještě uměle pěstovaný. Vegetariáni pravděpodobně netuší, že jej konzumují ve většině jogurtů s červeným ovocem. Jistě kvůli tomu nezemřou krutou smrtí. Ale u dětí je pravidelná konzumace kyseliny karmínové (používaný extrakt z košenily) spouštěčem alergií a ADHD. Přesto si mnoho maminek myslí, že jahodové jogurty jsou pro malé dítě neškodnou lahůdkou. Zde je pro příklad seznam produktů, které košenilu obsahují:
Vliv biopotravin na zdraví je dán pochopitelně i tím, co biopotraviny OBSAHUJÍ. Biopotravina, která je pěstována s velkou znalostí a pečlivým dohledem, obsahuje větší množství výživných látek (vč. stopových prvků, minerálních látek a vitamínů) než konvenční produkt potravinářství. Žádná bioplodina navíc bohudíky nepochází z monokultury (ze zákona, totéž platí o fairtrade produkci). V tomto směru nás však čeká v biozemědělství ještě rozsáhlý vývoj, zejména ve vzdálenější budoucnosti. Proč je tomu tak?
gudlyf


Zemědělská výroba v oblasti bio musí v každém případě splňovat velice přísná a náročná kritéria pro pěstování. To samo o sobě definuje její kvalitu, s konvenčním pěstováním nesrovnatelnou. Invenčnost, zájem na vlastním řešení, úsilí po zkvalitňování ad. však může mezi biozemědělci kolísat podle toho, jaká je jejich vstupní motivace, jaké je jejich momentální know-how a jaké konkrétní podmínky (včetně podmínek finančních) pro svoji práci v daném regionu mají. Rozdíl mezi biopotravinami prodávanými v českých supermarketech a mezi biopotravinami prodávanými v nezávislých obchodech s biopotravinami je tak stále významný. Velkou roli v tom hraje na zisk orientovaný přístup obchodních řetězců, díky kterému je kvalitní husté mléko od sedláka neuctivě ředěné, díky kterému je vykupováno pouze levné zboží (mnohdy přebývající) a tak dále. Jsem přesvědčena, že i v budoucnu budou rozdíly mezi biovýrobci přetrvávat, a zaručí tak pestrý spotřebitelský trh a potřebnou konkurenci, byť pravděpodobně ne tak podnikatelsky bezohlednou, jako v předcházejících letech.

Zemědělská půda utrpěla ve 20. století obrovský šok, ze kterého se dosud nevzpamatovala. Rozsáhlé eroze, zničená půdní podloží a naprostá vyčerpanost půdy způsobená monokulturami jsou odkazem našich rodičů pro nás. Ve všech potravinách, které se dnes pěstují na jakékoliv bývalé zěmědělské půdě, tj. i v těch organických, zůstávají rezidua DDT. Jeho největší hodnoty bývají obvykle naměřeny v másle - dostává se s trávou do mléka krav. Práškování poli pesticidem DDT bylo přitom již v 70. letech zakázáno. Společně se stravou z devastovaných polí přicházejí do našich organismů rezidua dalších pesticidů, herbicidů ad. Půdě to bude ještě dlouho trvat, než se z tohoto nepochopitelného hospodaření našich otců ozdraví. Dá se předpokládat, že společně s naším novým přístupem k hospodaření budou potraviny stále zdravější a zdravější. Dnes však při každém jídle doplácíme  naším zdravím na dluhy našich předchůdců. Půdy České republiky byly devastovány více než například půdy našich rakouských sousedů, obnova půd při organickém hospodaření například v Kanadě má dnes již delší tradici - i proto jsou některé rakouské a kanadské biopotraviny hodnotnější, zdravější, a možná i chutnější, než některé české. Ale jenom podporou českých biopotravin přitom můžeme dosáhnout toho, že takto zdravé budou jednou potraviny naše.
jessicareeder2


Konzumace zdravých biopotravin činí člověka otevřenějším a citlivějším vůči světu, který jej obklopuje. Člověk, který se navrátí k původním, pravým chutím, začne svůj čich, svoji chuť, ale také své další smysly využívat natolik, že se obnoví jeho přirozené schopnosti, které průmyslová éra překrývá technologickými vynálezy. Takový člověk není odkázán na knihy o tom, co je pro něj zdravé a co nikoli, díky svým vytříbeným smyslům si může dovolit plně důvěřovat svým přirozeným rozlišovacím schopnostem. Je to člověk, který ví, co mu pomůže od různých sezónních potíží a běžných onemocnění, člověk, jehož tělo si samo říká o to, co potřebuje a v jaké kombinaci. Na rozdíl od konzumentů prázdných kalorií a obarvených škrobů, kterými je konvenční jídlo, se přitom může na své tělesné rady zcela spolehnout. Pro konvenční výrobce není lákavým spoluhráčem, protože při běžném průběhu života může žít zdravě nejenom bez antibiotik, ale i bez valné většiny dalších, "nepostradatelných" vynálezů. Zdravé - a ve srovnání se zbytkem populace zvýšené - vnímání se posléze projevuje v pozitivním slova smyslu i v rovině psychické - v tomto směru není možné oddělovat jednu část těla od té druhé, stejně tak jako není možné oddělit člověka od planety Země.

Na závěr malá poznámka o tzv. biozelenině z vlastní zahrádky: nejeden chatař či chalupář je přesvědčen, že pěstovat bio znamená rostlinku neprášit drastickou "chemií", a že namísto starého jedu na mšice stačí použít nějaký nový, méně "jedovatý". Mezi českými zahrádkáři dosud převažují stereotypy ze zlatokopeckých sedmdesátých a osmdesátých let českého vesnického kutilství. A tak některá rajčátka ze zahrádky skutečně bio jsou, jiná však bio nejsou, i když by si to jejich majitel byl rád myslel. Hnojiva jsou syntetická, používají se růstové stimulátory, nevyrábí se vlastní kompost, zahrádkář si často neví rady, jak se zbavit zahradních vetřelců, či spíše jak upravit zahradu tak, aby zde takzvaní vetřelci mohli žít bez jeho újmy. Jsou rozříšeny některé fámy a mýty, jako např. že mulčovací textilie se bezezbytku rozloží. atd. Kupují se chemicky hnojené sazenice,  používají se standardní substráty s umělými hnojivy a syntetickými přípravky. Je-li zahrádka v blízkosti rušnější silnice, může být obsah těžkých kovů v zelenině nadlimitní.

Avšak biozemědělství, jako celek, může být za organické považováno pouze tehdy, jestliže splňuje velice přísná a velmi přísně kontrolovaná kritéria. Je to náročné finančně i administrativně a je to také náročné, jak již bylo uvedeno, na schopnost a ochotu naslouchat, učit se, přemýšlet, získávat informace a především být připraven přírodě porozumět, a nikoliv se jí pouze kochat.

text by Veronika Jelínková
foto by Ibán, Chiot´s run, Gudlyf and Jessica Reeder - all Flickr, under the Common Creative Licence, not allowed for commercial use

Přehled legislativy biozemědělství (oficiálně tzv. ekologického zemědělství):
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama