Dušan Jurkovič a František Kysela na zámku v Novém Městě nad Metují. Český vrcholný dekorativismus 20. let 20. století

15. července 2015 v 13:35 | veronika jelínková |  ART & DESIGN

FRANTIŠEK KYSELA



Výmalba vedut a stropu v Dětském pokoji, návrh i realizace, spolupráce na interiéru s architektem Pavlem Janákem, 1922. Florální a figurální motivy, vyobrazení hradních či zámeckých dominant některých českých měst společně s erbovními znaky.



Detail výmalby vedut a stropu v Dětském pokoji, 1922.



Velká pracovna, 1924. Centrální stropní výmalba zasazená do původních, renesančních grotesek, obloukové tapiserie v realizaci dílny Marie Teinitzerové a návrh koberce realizovaného taktéž pod značkou Marie Teinitzerové v Jindřichově Hradci. V pozadí keramická kamna Heleny Johnové. Interiér a nábytek architekta Pavla Janáka.



Detail koberce Velké pracovny, 1924. Kyselův návrh zrealizovala Marie Teinitzerová ve své dílně bytového textilu v Jindřichově Hradci.




Detail tapiserie Velké pracovny, 1924, Kyselův návrh zrealizovala Marie Teinitzerová ve své dílně bytového textilu v Jindřichově Hradci.



Letní jídelna. Botanické motivy ve stropních a nástěnných malbách. Kysela je také autorem návrhu zdejšího koberce s kruhovým zodiakálním motivem, který dal neformální název celé místnosti ("Zvěrokruh"). Utkán byl opět v dílně Marie Teinitzerové.




Letní jídelna. Stropní, nástěnné malby a zodiakální koberec. Nábytek a interiér od architekta Pavla Janáka.


DUŠAN JURKOVIČ



Žebrová síň, kompletní interiér, 1911-1913. Dubový nábytek, mosazené lustry, dřevěné obložení, kožené ražené tapety, štuky a malby.



Žebrová síň, 1911-1913.



Žebrová síň, 1911-1913.



Žebrová síň, 1911-1913.



Almara v loveckém pokoji. Autorství DJ bez záruky.






Další nábytek v různých pokojích zámku. Realizace 1911-1913.




Interiéry zámku Nové Město nad Metují jsou patrně nejkompletnější ukázkou českého dekorativismu 20. století ve své vrcholné formě. Práce by nevznikly bez kapitálu a invence tehdejšího majitele zámku, Josefa Bartoně, majitele velké a prosperující textilní továrny v Náchodě. Bartoňové zakoupili zámek v roce 1908 ve velmi špatném stavu a brzy se jim povedlo jej mistrně zrekonstruovat s přispěním zajímavých dobových mistrů. V poúnorových dobách byl zámek jako kulturní památka dále přístupný veřejnosti a neutrpěl žádnou vážnější újmu. Po roce 1989 zámek zrestituoval vnuk Josefa Bartoně, Josef Marian Bartoň-Dobenín, nyní vlastní zámek jeho syn. Oba udržují zámek otevřený pro veřejnost s velkou pečlivostí ve vynikajícím stavu, k čemuž jim finančně naštěstí dopomáhá vlastnictví rozsáhlých okolních lesních pozemků. Bohužel, umělecké výzdobě zámku a jejím autorům se tištěné publikace dostupné na zámku i v Novém městě nad Metují nevěnují, také jinde nalezené informace jsou značně skoupé. Prohlídkový okruh je zaměřený (celkem pochopitelně) na lidového návštěvníka, takže se jmény umělců i s konkrétními výsledky jejich místní práce sice seznamuje, ale většina výkladu se věnuje bývalým či aktuálním zvyklostem rodiny Bartoňů. Detailní informace o pracích našich zajímavých dekorativistů a ve své době špičkových umělců dnes poskytují zejména diplomové práce a ojedinělé články v uměleckých časopisech. Monografie na téma českého dekorativismu 20. let 20. století, která by tento nepochybně výjimečně osobitý a autochtonní styl pojala v komplexním měřítku a věnovala by se i dnes méně známým, zapomenutým autorům a jejich spolupracovníkům, dosud v Čechách bohužel chybí.


Fotografie (by Veronika Jelínková) jsou zveřejněny s výslovným souhlasem pracovníků zámku v Novém Městě nad Metují.
 

POMOŽTE SI SAMI!

31. října 2014 v 15:31 | veronika jelínková

Noviny skoro nečtu, televizi nesleduji (nemám). Čtu toho jinak velmi mnoho a takřka neustále, ale informační balast jsem se rozhodla ze svého života vypustit právě proto, že potřebuji prostor i čas pro informace skutečné. Takové, které rozvíjejí moje znalosti, zkušenosti, vnímání i poznání o mém životě a o světě, v němž žiji. Ty totiž z mého života činí komplexní, hlubší, a tím i neskonale zajímavější a zábavnější celek. Tím lépe, když si jej mohu užít s někým, kdo se staví k životu podobně. Nedávno jsem v internetovém Deníku Referendum, který sice vlastně taky nečtu, ale z mých bookmarků na facebooku z něj semtam vyskočí podnětný příspěvek, narazila na pozoruhodný rozhovor s hvězdou letošního Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, Goddfreym Reggiem, dokumentaristou, známým svou trilogií Koyaanisqatsi, Powaqqatsi a Naqoyaqatsi. Godfrey Reggio v rozhovoru mimo jiné říká: "Víte, vždycky jsem se snažil nepřipojovat se k jakémukoliv hnutí ... mám rád věci na lokální úrovni. Nejsem členem žádného ekologického hnutí ani žádné skupiny kromě mé vlastní, neformální, sestávající z lidí, kteří jsou mi blízcí a s nimiž už trávím přes čtyřicet let." Všichni, kdo známe jeho tvorbu, přitom víme, že sám Reggio je zosobněným hnutím. Je naplněným úsilím o proměnu v to smysluplnější, a hlavně o život jako takový, v němž snahu po pravdivém a reálném zpředmětňuje každým okamžikem své tvůrčí pouti. Reggio je velmi chytrý, takže ví, že neexistuje něco jako jediná "správná odpověď" po podstatě světa, způsobu života či myšlence, kterou svět pojímáme. Typů iluzí, jimiž dokážeme inkrustovat své myšlenkové světy, je snad nepočítaně. Jejich diverzita je vrstevnatá stejně jako diverzita hmatatelného světa. Podobně jako skutečnými nástroji i jimi si dokážeme ubližovat. A děláme to s vervou. Poselstvím rozhovoru je důraz na vlastní tvorbu reality. V prudkém konstratu s tímto poselstvím čelíme každý den persistentnímu celospolečenskému nešvaru: v našem světě je úzusem deponovat problémy do rukou druhých. Zarážející je, jak zdařile se tento trend (či zvyk) zabydlel v sociálněprávních oblastech společnosti.


MÓDA K SEŽRÁNÍ

12. října 2014 v 19:44 | veronika jelínková |  ANTHROPOS


Nedávno jsem se v jinak celkem podprůměrném článku na idnesu dočetla, že tím nejdůležitějším, ne-li jediným hobby Pražáků je jídlo. Článek tuto úctyhodně složitou myšlenku dokládá osobním vyznáním člověka, jež pracuje jako šéfkuchař, a cenami občerstvení v restauracích, do nichž Pražák zavítá jednou za život v doprovodu tetičky z Ohia v důchodovém věku. Pro nepražáka je jistě náročné odlišit národnostní a sociální strukturu malostranské turistické hospody od skutečně pražských, hojně navštěvovaných hospod na Letné či na Vinohradech, tím spíše, že podobným fenoménem, jako je centrum výsostně rezervované pro zahraniční turisty, se v Čechách "chlubí" jen málokteré město. Určitě je to náročnější, než napsat o tom článek pro český bulvární e-zine. Přes nepochybnou absurditu této kutilské explikace není však, shodně s autorem, možné přehlédnout, jak pregnantně se proměňuje význam jídla v životě mladistvého Čecha. A to je trend skutečně nejlépe pozorovatelný ve velkých městech.
 


CHLÉB, PIVO A DEMENCE

21. září 2014 v 19:16 | veronika jelínková |  ANTHROPOS



Když se užívá slova "pandemie", je většinou řeč o patogenech rychle přenášejících infekční nemoci se špatnou prognózou - aktuálně například o virus Eboly na východě Afriky. Významní světoví lékaři, mezi jinými právě Peter Piot,1) spoluobjevitel viru Ebola a spolupracovník při výzkumech HIV a dalších virů, ale upozorňují, že vedle systémových autoimunitních zánětlivých onemocněních je v současné době jednou z největších světových pandemií demence.2) Z narůstajících čísel nevěstí pro nadcházející roky nic dobrého: do roku 2020 se má počet nemocných zdvojnásobit, a jak víme z příbuzných předpovědí u autismu, skutečná realita může i odborníky ještě nepříjemně zaskočit.


EKOLOGISMUS, LOGIKA OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

20. srpna 2011 v 18:42 | veronika jelínková |  SUSTAINABLE EARTH















Pro mnoho lidí jsou ekologové blázni, kteří nadřazují brouky a stromy nad spokojený život lidí samotných. Je to stále velmi rozšířené vidění. Proč to tak je? Lidé s tímto názorem se ve svém běžném životě nesetkají s problémy, na které ekologové upozorňují. Vodu získávají tím, že otočí kohoutek, stažené, oškubané a nakrájené maso nakupují v supermarketu, kde je k dispozici také nekonečný zdánlivý výběr z produktů nazývaných jogurt, sýr, zelenina či uzenina. Nemají důvod nevěřit, že tyto názvy jsou lží. Neznají věci, po kterých si produkty uchovaly svoje jméno. Nevědí, co je to jogurt nebo mrkev. Nikdy je neochutnali. Do světa pseudomrkví a pseudojogurtů se už narodili. Nerozeznají dřevo od laminátu, vlnu od akrylu, vosk od parafínu nebo vodu ohřátou v mikrovlnce. Už jejich babičky a dědečkové měli jen malou šanci rozeznat zdravou vodu od vody nebezpečné. 20. století bylo století smrtelných jedů, nebylo před nimi úniku. Staly se samozřejmostí a nebylo je téměř od čeho rozeznávat. Máme za sebou stále příliš málo času, aby se zrůdné následky a zjevné souvislosti našeho chování jevily jako věrohodné i těm, kteří dosud věří. Věřit tomu, do čeho se člověk narodí, je přirozené. Je to velmi silná motivace. Všechny církve a vlády tohoto světa vždy dobře věděly, jak ji využít.----->


VÍRA A NÁBOŽENSTVÍ

26. června 2010 v 23:08 | veronika jelínková |  GLOSY
Andy Hay

Agresivní zneužití moci, které je jako zásadní negativní program většinou vytýkáno všem náboženstvím, není u existujících systémů víry žádným lživým útokem z druhého břehu, ale reálným faktem. Neznaboh lkající na náboženské agresory má dnes obvykle na mysli známá evropská a asijská monoteistická náboženství. Ona jsou sice mnohým známá spíše z doslechu, ale to na věci nic nemění. Záleží i na tom, zda zprávu podá zrovna paní Kropáčková nebo třeba pan Hemza, konkrétní vlastní názor vzniká také jako důsledek již předem osobně zabarveného obsahu konkrétního "poslechu", ale to též ponechme stranou.

Problém vzniká až tam, zapomene-li jedna z lkajících stran, že náboženstvím je všechno, co se v tomto světě odehrává, a začne výlučně sama sebe spatřovat na vrcholu pyramidy, dokonalého vyústění vývoje člověka, pod nímž se všechna ostatní náboženství jen ustrašeně krčí (některé méně, jiné více, jak právě udává tón doby) .----->

BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ – část. II – SPIRITUÁLNÍ TŘEŠNIČKY A GENETICKÉ DORTY

25. května 2010 v 22:14 | veronika jelínková |  BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ
synaethesia

V minulé části jsme si zhruba představili, o co jde ve způsobu tzv. biologického vnímání. Úvodem další části série chci předeslat, že tento způsob určitě (či s velkou pravděpodobností) není pro každého. Počet těch, kteří se nechávají vést, a je jim celkem jedno čím, je ale dobré vyvažovat třeba jenom několika ochotnými a schopnými skutečného vnímání. Každý může zvolit dle svého. Rovnováhu v nějakém podání potřebuje ovšem každý druh i každý systém.

II. část - pevná pravidla systémů, proč se těší spirituální skupiny takové oblibě a co nabízejí, rozdíl mezi člověkem toužícím a člověkem prožívajícím, proč jsou lidské báchorky tak oblíbené, Keltové a výměna kouzel, poklady neolitických civilizací, genetické analýzy plné omylů, popularizace genetiky a její úskalí -------------->


BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ – část. I – OBECNÝ ÚVOD

24. května 2010 v 14:04 | veronika jelínková |  BIOLOGICKÉ VNÍMÁNÍ
Steve Sawyer

Biologické vnímání je přirozený, integrální způsob života, který v jakémkoli prostředí člověku zajišťuje nejvyšší možnou profitabilní schopnost adaptace, orientace a adekvátní výtěžnost všeho, s čím během života přijde do styku. Je to plný způsob žití a nejlepší, tj. aktuálně nejvhodnější možné využití potenciálu, kterým člověk (i lidstvo) přirozeně oplývá.*

Člověk s ním může vést velmi příjemný pragmatický život. Znamená zdraví, vitalitu, chuť do života, pochopení i radost. Je skutečným uměním přijetí. Projevuje se ve všech oblastech života, od vaření přes spaní až třeba po motorické a ozdravné schopnosti. To všechno člověk získává jenom proto, že životu rozumí - tak, jak nejvíc může. S biologickým vnímáním se člověk obejde bez technologických vynálezů, kterými si přesto může život zpříjemňovat - není však na nich závislý. Až na výjimečné případy je natolik zdravý, že se obejde bez cizího zdravotního zásahu. Nepotřebuje umělé genetické inovace, a v dlouhodobém měřítku nepotřebuje dokonce ani tuny informací, šířících se nezadržitelně ze všech koutů světa. Je to reálná a přirozená možnost existence člověka. Utopistické vize zde ztrácí jakýkoli smysl, ráje nejsou potřeba tam, kde je dokonalost rozeznána jako neplodná. Skutečně vnímající člověk je schopen vytvořit nejreálnější možný svět, který je tím nejvhodnějším, aniž by si kladl za cíl být "nejlepším možným". Je si natolik vědom významu světa, že pro něj již není neznámou a nebezpečnou zemí, která musí být rozpitvána na částice, ponížena, ovládnuta a dobita. Může být přijata, není čeho se bát.

Pojem biologické vnímání dosud není nijak definován a vznikl náhodou. Považuji jej za nejvýstižnější slovní vyjádření toho, oč se jedná. V praxi takový zdravě (tj. normálně) žijící a vnímající člověk připomíná zdravou, soběstačnou biodynamickou zahradu. Ty nejsou žádnou fantasmagorickou utopií, ale všední pragmatickou realitou v mnoha koutech světa. Většina českých zahradníků si obhospodařování plodin představuje jako vyčerpávající potřebu neustálých zásahů, obšírných tabulkově předepsaných znalostí a kupy chemických prezervantů (či zabijáků), bez kterých to nejde. Ono to ale jde. Je to naopak přirozené. Taková pole a zahrady neexistují v knihách nebo myslích bláznivých šarlatánů, ale ve skutečných půdách mnoha zemí světa, existují i v Čechách. Při jejich obhospodařování člověk využívá řady přirozených poznatků, které ale vznikají trochu jinou cestou, než opisováním tabulek. Tabulky samozřejmě zakázány nejsou :), ale vzhledem k tomu, jak znalosti vznikají, nejsou tabulky většinou potřeba a mnohdy jsou proti skutečnému smyslu věci. Přirozené know-how člověka umožňuje cílené využití, žádoucí pro jeho rozvoj, bohaté znalosti a příjemný život. Mohli bychom ho nazvat - biodynamický život.

* nejvyšší možou profitabilní znamená, že ne vždy je v samotném zájmu člověka (ale i jakéhokoliv jiného prvku v rámci vyššího synergického celku, který bychom dosadili na lidské místo), aby byl schopen využívat svůj potenciál na maximum; v běžné soudobé praxi však není u člověka tento potenciál často rozpoznám, natož využíván.

I. část: obecný úvod - představení problému, základní výhoda a nevýhoda taxonomie, člověk i jeho geny jako součást celku, fylogeneze člověka pokaždé jinak, přirozená spontaneita vědomí, pozice vědomí v lidském rozvoji, člověk jako neustále se proměňující veličina vyžaduje tomu odpovídající, proměňující se řešení. ----->

SVĚTLO: BUDIŽ POCHVÁLENO, část I. - dualita světa a Den a Noc

11. května 2010 v 14:55 | veronika jelínková |  SUSTAINABLE MAN
nassa_goddard1

Ještě moje prateta držívala pravidelnou černou hodinku. Každý den po setmění hodinu nerozsvěcela, nezapalovala ani svíčku. V tmavých časech se hlavně v zimě vyprávěly příběhy. Člověk dnes nemůže chápat, co všechno o světě lze z příběhů poznat. I proto devalvuje mýty, v nichž je obsaženo vše, na pohádky a symboly. Uprostřed tmy se člověk zastavil, namísto světla roz-žehnal imaginaci. Čas se rozdělil na den a noc. Dnes je světlo všude a pořád. Chceme-li poznat, jak vypadá tma, můžeme se zavřít do spíže, nebo vyjet daleko za město, nejlépe třeba do střední Austrálie. V dokumentu "Experiment Z" Lindy Jablonské (http://www.ceskatelevize.cz/program/10213525149-13.04.2010-21:45-2.html) vidíme, jak se dospělý chlap - zde konkrétně spisovatel Viewegh - děsí tmy. Paní Vieweghová chce v rámci televizního experimentu šetřit, tak si svítí svíčkami. Parafínovými - z ropy, importovanými přes půl zeměkoule. Posviťme si tady a teď na světlo i na různé druhy osvětlení. Svícení soudobými svíčkami je nejen nezdravé, ale není ani ekologicky šetrné, zářivky blikají a většina osvětlení poskytuje pro lidské oko nepřirozené světelné spektrum. Přesto máme spoustu světelných možností. A nesmíme zapomínat na tmu.

VEŘEJNÁ DEMONSTRACE PROTI DRANCOVÁNÍ ČESKÝCH STÁTNÍCH LESŮ SE KONÁ 10. KVĚTNA OD 11:00 hod.

6. května 2010 v 13:14 | veronika jelínková |  SUSTAINABLE EARTH
SarahMcD

Hnutí DUHA a Sdružení živnostníků v lesním hospodaření pořádají shromáždění proti kontroverzním tendrům státních Lesů ČR.
  • Kdy? Pondělí 10. května od 11:00 hodin
  • Kde? Před budovou ministerstva zemědělství, Těšnov 17, Praha 
  • Proč? Nedopustíme, aby dřevařské firmy kvůli rychlému zisku poškozovaly zdraví lesů.







související odkazy a další informace:



text by hnutí duha (shortened), foto by sarahmcd, flickr, under the creative commons (not for comercial use)

VŠECHNO JE, JAK MÁ BÝT: DOMA JE DOMA, NOVINÁŘI JSOU INVESTIGATIVNÍ A BIO JE BIO

2. května 2010 v 13:26 | veronika jelínková |  MEDIA
nmoira
Článek obsahuje abstrakt všech zákonem povolených přípravků v českém bio zemědělství.

Na poli ekologie je Česká republika zaostalá, takříkajíc mnoho let za opicemi. Těmi je v tomto případě zejména valná většina ostatních členských zemí Evropské unie. Procentuální podíl ekologických řešení v Čechách a například v Německu, Velké Británii nebo jiné vyspělé evropské zemi ve srovnání neobstojí. V těchto státech je ekologie prioritou, a zásadně určuje dění i mimo spotřební sféru. Ekologie je globální ekonomický i kulturní světový trend, který je již bez jakékoli pochyby vůdčí osou budoucí podoby světa, proto je toto české zpátečnictví poněkud mrzuté. Není však až takovým překvapením.


ORGANICKÉ OBLEČENÍ

28. dubna 2010 v 22:48 | veronika jelínková |  ORGANIC INFO
moria

Jaký je rozdíl mezi bio oblečením, ekologickým oblečením a oblečením z biobavlny? Co znamená nákup bio oblečení v H&M, C&A a dalších řetězcích? Jaké jsou jiné možnosti nákupu biotextilu v Čechách? AKTUALIZOVÁNO 5. 11. 2011

CO ROZHODUJEME TÍM, ŽE KUPUJEME BIOPOTRAVINY A EKOLOGICKÉ VÝROBKY

28. dubna 2010 v 18:34 | veronika jelínková |  ORGANIC INFO
ibán

Největší vliv, který je možno přisuzovat konzumaci biopotravin, je tlak na jejich pěstování a produkci. To je samo o sobě efekt širokospektrální. Nutíme různé články výrobního (a spotřebního) řetězce, které ve své obchodní praxi donedávna nemyslely než na zisk, což je u potravin obzlváště alarmující, aby upravily své hodnoty. Tímto významně rozhodujeme o tom, co se vůbec bude na světě odehrávat za desítky let, a to i v oblastech, které se jídla vůbec netýkají.


Kam dál